Bouře před Bermudami

Vyňatek z knihy:

......Nevěděl jsem, jak dlouho bude bouře trvat. Obloha byla důkladně zatažena a vítr se ustálil v jednom směru. Dalo se předpokládat, že v nejbližší době nenastane žádná změna. Vítr sílil a sílil a barometrický tlak klesal a klesal. Před večerem klesl o 26 milibarů při poměrně vysoké teplotě vzduchu. Celý den jsem nedočkavě čekal na konec bouře.
Po setmění jsem se položil na lůžko a pokoušel se usnout. Marně jsem však zavíral oči. Tělo i mysl byly neustále ve střehu. Abych se uklidnil, snažil jsem se rozeznat příčinu každého nového zvuku, který pod nápory vln a větru vydávalo lanoví, trup lodi, konzervy a ostatní náklad uskladněný uvnitř chvějící se lodi. Všechno se otřásalo. Abych zjistil původ zvuků, musel jsem neustále vstávat a rozsvěcovat. Nakonec jsem kajutová světla nechal rozsvícená.
Bylo kolem deváté hodiny večer, když jsem zaslechl, jak řev moře rychle narůstá. Pak se ozval třeskot. Vyletěl jsem z kóje jako střela a v tutéž chvíli jsem cítil, jak je Niké uchopena mohutnou silou a začíná se otáčet na bok. Vzepřel jsem se o strop kajuty. Při prudkém náklonu Niké se na návětrné straně lodě uvolnila víka zakrývající skladovací prostor pod kójemi. Těsně před obličejem mi proletěly konzervy, nářadí, kamery a ostatní vybavení. Všechno se sesypalo na levý bok lodi. Později jsem se divil, jak jsem vůbec stačil vyskočit z lůžka. Místo, kde jsem ležel, bylo zcela zavaleno změtí šatstva, předmětů a věcí. 
Prostě jsem vyskočil a dral se instinktivně ke vchodu. Ještě jsem zahlédl, jak z navigační části kajuty letí mapy, knihy, chronometr a sextant. Všechno bylo ohromnou silou mrštěno na druhou stranu lodi a tam se to sesypalo na hromadu podél boční stěny kajuty. Vchodem do kajuty, který byl naštěstí téměř zcela zavřený (kromě horního prkénka, které nebylo zasunuté kvůli větrání), se mohutným vodopádem hrnula voda. Stěžně se dostaly pod hladinu a v jednu chvíli směřovaly téměř kolmo ke dnu. Až po nějaké době se Niké začala otáčet zpět. Původní svislé polohy však nedosáhla. Zůstala ležet na boku.
Ta chvíle, kdy Niké ležela na boku, se mi zdála věčností. První má myšlenka byla, že musím odlehčit bok, aby se loď mohla vzpřímit. Začal jsem proto všechny věci rychle přehazovat na druhou stranu. Naštěstí se uvolnilo pouze jediné víko skladiště konzerv. I to však stačilo. Do  lodě se neustále hrnula voda. Ve vteřině jsem měl v kajutě po kolena vody. To se však již loď narovnala natolik, že přestala nabírat vodu. Vyhlédl jsem ven, abych se podíval, co se tam děje. Na palubě řádil vítr a mohutné vlny. Moře kolem bylo pokryté bílou pěnou.
Začal jsem rychle čerpat vodu. Loď se naštěstí stále více vzpřimovala........